Indonésie

Ačkoliv od konce diktatury prezidenta Suharta se Indonésie vyvíjí demokratickým způsobem, je země charakterizována politickou nestabilitou (neshody ve vládě, korupce) velkým vlivem armády na vládu a zejména četnými etnickými a náboženskými konflikty, při nichž dochází k porušování lidských práv na obou stranách. Hlavní konflikty se odehrávají v provincii Aceh (Hnutí za svobodný Aceh - GAM) a na Papui. Rozsáhlé násilnosti mezi křesťany a muslimy se odehrály na Molukách. V místech konfliktů dochází k brutálnímu násilí ze strany ozbrojených sil - střelba do demonstrantů, mimosoudní popravy, mučení, znásilňování, zmizení, svévolné zadržování humanitárních pracovníků, lidskoprávních aktivistů, politiků i běžných nezúčastněných civilistů. Charakteristická je beztrestnost pachatelů porušování lidských práv v dobách Suhartovy diktatury i těch současných, určité snahy o jejich potrestání se sice objevují (např. v případě zločinů spáchaných na Východním Timoru), ale soudy jsou zdlouhavé.

Proti dělnickým demonstracím zasahuje policie velice brutálně a často dochází i ke střelbě do davu.

Lidskoprávní organizace zjišťují nespravedlivé soudy s pokojnými aktivisty za nezávislost určitých regionů Indonésie - jsou považování za vězně svědomí, první od konce diktatury v roce 1998, stejně jako politickými oponenty, studenty kritizujícími veřejné poměry a aktivisty za pracovní práva, většinou souzeni na základě zákona zakazujícího „šíření nenávisti proti vládě“.

Násilně jsou zadržováni uprchlíci a nucení přesídlenci z Východního Timoru, které vyhnaly proindonéské milice.